Pondělí 02 listopad 2020
Žije Česko v totalitě? Novotný může požadovat vraždění ústavních činitelů, ale za příznivci Okamury se honí policie   
Pridal tk Pondělí 02 listopad 2020 - 19:34:28 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
Police pátrá po lidech, kteří se rozohnili při svém komentování zpráv předsedy SPD Tomia Okamury. Ten si na sociálních sítích stěžoval na malý trest, jenž dostal arabský migrant po útocích na občany Plzně.

„Zahájili jsme úkony trestního řízení pro podezření ze spáchání trestných činů nebezpečné vyhrožování, podněcování k nenávisti vůči skupině osob, podněcování k trestnému činu a schvalování zločinů proti lidskosti,“ cituje portál Novinky slova policejní mluvčí Michaely Raindlové.

Podle portálu se jedná o případ, kdy lidé reagovali na post předsedy SPD Tomia Okamury. „Muslimským migrantům z arabských zemí u nás pěkně narůstá hřebínek. Takový migrant nemá dostat jen podmínku, ale má být okamžitě vyhoštěn. Rozsudek znamená, že si tady bude dál vesele prodávat kebab,“ měl uvést Okamura na sociálních sítích.

Jako příklady údajně trestného vyjadřování na adresu útočníka, portál uvedl: „Oběsit a poslat to h…o domů.“ „Jsou to opice a podle toho je zapotřebí s nimi nakládat…“ „Na takové je třeba otevřít loveckou sezonu.“

Útočníkem, jehož činy Tomio Okamura na svých sociálních sítích komentoval, byl prodavač kebabu v Plzni Mohamada Ramadana (26 let). Ten dostal za útok pěstmi na muže o generaci staršího a jeho manželku 14 měsíců vězení s podmíněným odkladem na dva roky!!!

Řeporyjec Novotný bez trestu

Policejní pátrání po lidech přispívajících na sociální sítě svými komentáři k postům čelních českých politiků probíhá na pozadí rozhodnutí pražského soudu z konce října týkající se starosty Řeporyjí Pavla Novotného. Odvolací Městský soud v Praze rozhodl, že v případě starosty Řeporyjí Pavla Novotného, který loni na Twitteru napsal, že by si přál, aby poslanec Zdeněk Ondráček „visel“, se nejedná o trestný čin. Soud uvedl, že skutkem by se měl zabývat správní úřad.

Případem se předtím zabýval Obvodní soud pro Prahu 5. Ten v červenci rozhodl, že postup Novotného není trestným činem. Bylo sice uznáno, že výroky řeporyjského starosty byly provokativní, nemorální a nehodné slušného člověka, ale nebyly uveřejňovány za účelem fyzického ublížení Ondráčkovi, ani k němu nemohly vybízet.

„Projev obviněného byl zcela jistě nevhodný, urážející, neomalený (...), avšak přesto nedosahuje takového stupně společenské škodlivosti, aby bylo možno shledat jednání obviněného trestným a aby v daném případě nepostačovalo uplatnění odpovědnosti podle jiného právního předpisu a aby bylo nutné stavět obviněného před soud,“ stojí v usnesení obvodního soudu.

Proti rozhodnutí podal stížnost státní zástupce. Nicméně odvolací soud jeho argumenty nepřijal. Zdůvodnil to tím, že Novotný coby zástupce opozičního křídla má právo na ostré odmítnutí nejednoznačných kroků svého politického soupeře. Odvolací soud shledává ve výrocích Novotného snahu o mediální upoutání pozornosti ke své osobě!!! Navíc politik v rozhovorech i sám připustil, že šlo o nadsázku.

„Lze proto přisvědčit závěru obvodního soudu, že internetové vyjádření obviněného nemělo potenciál vést ke škodlivým důsledkům a ani to nebylo záměrem obviněného,“ uvedl soud.

Je to další justiční skandál!!!

Zdroj: https://sptnkne.ws/EkwE

Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



Syrští uprchlíci odsouzeni za napadení gay páru, některé menšiny jsou víc vyvolené   
Pridal tk Pondělí 02 listopad 2020 - 05:20:31 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
Syrští uprchlíci před válkou Abdel Rahman Wakaa (21), Hamod Suleyman (21) a Abdullah Alaswad (23) napadli v dubnu v Goetheborgu gay pár a brutálně oba homosexuály zmlátili, protože se drželi za ruce na veřejnosti. Nyní je soud odsoudil a jeden z nic půjde dokonce do vězení za napadení na 3 měsíce. Útočníkům přitížilo, že napadení byli gayové, proto se jednalo o zločin nenávisti. Ačkoliv všichni tito “válkou traumatizovaní” uprchlici již mají předchozí záznamy v rejstříku trestů, tak ve Švédsku mohou nadále zůstat. Co na tom, že válka v Sýrii již dávno skončila?! Paradoxní je, že jeden z napadených gayů je sám uprchlík původem z Iráku.

Je to “zajímavý” případ z hlediska uplatňovaného “práva” v liberální demokracii. Když příslušník většiny napadne (i v sebeobraně) příslušníka vyvolené menšiny, tak je vždy tvrdě potrestán. Když je to naopak, tak je to vždy “banální incident” a útočník vyvázne se směšným trestem (viz, znásilnění české dívky uprchlíkem u Terezína a jeho prvo-instanční 2. roční “trest ústavní léčby”). Když se ale do sebe pustí vyvolené menšiny, tak přece jen existuje určitá hierarchie vyvolenosti. Gay je zjevně na té pyramidě výš než muslimský uprchlík. Tak to chodí v liberální demokracii.

KPI
Česká věc


Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



Německá vláda má problém. Přední kritik koronavirové plandemie je totiž nejenom slavný vědec a lékař, ale on je ještě barevný imigrant   
Pridal tk Pondělí 02 listopad 2020 - 05:17:39 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
Německá multikulturní a globalistická vláda A. Merkelové má nepříjemný problém. Hlavní kritik koronavirové plandemie v Německu je totiž nejenom známý vědec, epidemiolog a lékař, ale on je dokonce nebarevný přistěhovalec! Jedná se o prof. S. Bhakdiho, který je původem z Thajska, třebaže v Německu vystudoval (studium si sám platil) a pak celý život v Německu vědecky bádal a pracoval, oženil se německou běloškou a je tedy výstavní případ integrace. Prof. Bhakdi veřejně od začátku celé krize na vědecké bázi kritizuje tzv. koronavirovou hysterii a přijímaná opatření. Také rozhodně odmítá plánované očkování, ač jinak očkování podporuje.

Je to nepříjemná situace. Německá vláda imigranty velebí jako výlupky všeho dobra a tak ho nemůže otevřeně pomlouvat jako jeho německé kolegy koronaskeptiky. Ti jsou v tisku označování za konspirační teoretiky, šarlatány a podivné existence. Vše podle hesla “gestern namhafte Wissenschaftler, heute ein Idiot” (včera ještě slavný vědec, dneska pitomec).

Pokud rozumíte německy, vřele doporučují youtube kanál prof. Bhakdiho a jeho veřejné debaty na Servus TV. Přečtěte si také diskuse pod jeho příspěvky, jsou velmi poučné! Jestli pořád máte hrůzu z korona viru, po shlédnutí Vás možná přejde. On totiž vždy prezentuje jasná data a čísla velmi kultivovaným způsobem a pak jsou z něj jeho oponenti vždy zcela vykolejení jako třeba zde:



Milan
Česká věc


Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



Krok uzamčení   
Pridal tk Pondělí 02 listopad 2020 - 04:51:46 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
Tohle není futuristický scénář: Panika a postpandemická budoucnost?

Poprvé publikováno 10. března 2020 na webech New Eastern Outlook a Global Research v souvislosti s oznámením o lockdownu a uzavření 190 národních ekonomik po celém světě.

Mainstreamové zpravodajství po celém světě každý den oznamuje, že ve více zemích neustále přibývá lidí, kteří jsou pozitivně diagnostikovaní s koronavirovým onemocněním, nyní nazývaným COVID-19. Jak čísla narůstají, stoupá také nervozita, často ve formě panického nakupování roušek, dezinfekce, toaletního papíru, konzervovaného zboží. Říkají nám, abychom akceptovali výsledky testování jako vědecky podložené. I když je téměř nemožné získat úplný obrázek o tom, co se děje v Číně, centru koronavirové bouře, odehrává se proces - živený mainstreamovými mediálními zprávami a skutečnou panikou obyvatelstva, jemuž není jasné, jaké je skutečné nebezpečí - který má alarmující důsledky pro postpandemickou budoucnost.

Poslední týden v lednu nařídila Čínská komunistická strana (ČKS) bezprecedentní uzavření (lockdown) celého města Wu-chan, které má 11 milionů obyvatel, ve snaze ovládnout situaci v oblasti veřejného zdraví, která se zjevně vymkla kontrole. Nikdy v dějinách moderního veřejného zdraví se dosud nestalo, že by vláda nechala uzavřít celé město do karantény tím, že kolem něj zavede sanitární kordon. Takovýto lockdown byl rychle zaveden i v dalších čínských městech, a to až do takové míry, že byla v posledních týdnech uzavřena velká část druhé největší národní ekonomiky na světě. To mělo poté dopad na globální ekonomiku.

V tuto chvíli, kdy jsou hlášeny případy nákazy a první úmrtí v zemích mimo Čínu, zejména v Jižní Koreji, Japonsku, Íránu a Itálii, je nejdůležitější otázkou, která každého napadne, jak nebezpečný tento virus je. Fiasko s americkým Centrem pro kontrolu a prevenci nemocí (CDC), kdy se ukázalo, že domnělé testy na nový virus jsou vadné, podtrhuje skutečnost, že o testování na virus, nyní pojmenovaný SARS-CoV-2, který údajně způsobuje onemocnění, zvané COVID-19, můžeme říci cokoli, jen ne to, že je 100% spolehlivé. Navzdory tomu jsou miliony občanů pod vlivem stálého přívalu mainstreamových mediálních obrazů prázdných regálů v italských obchodech, policejních kordonů před domovy pro seniory ve státě Washington, kde se nachází několik pacientů, kteří mají údajně koronavirus, íránských nemocnic, v nichž se kupí vaky na lidské ostatky. A tyto miliony občanů jsou pochopitelně znepokojeny a vystrašeny.

V každém městě a v každé zemi se postupně ruší významné akce, na nichž by se sešlo mnoho lidí najednou. Ať už je to např. benátský karneval, velké sportovní akce, obchodní veletrhy ve Švýcarsku a jinde. Hlavním leteckým společnostem jsou způsobovány obrovské finanční ztráty, protože lidé na celém světě ruší dovolené, a s tím spojené lety a také výletní cesty lodí. Čína nařizuje pálení pokladních šeků s tím, že by mohly být kontaminovány. Francouzský Louvre sice znovu otevřel, ale přijímá pouze platby kartou, nikoli v hotovosti, protože papírové bankovky mohou být kontaminovány. Světová zdravotnická organizace (WHO) varuje před papírovými penězi kvůli riziku nákazy. Jednotlivé země zavádějí nové zákony, například ve Velké Británii bylo uzákoněno legální zadržování občanů, kteří by mohli mít virus. Západní média stále více ukazují, jak v obchodech chybí základní potraviny a každodenní potřeby, jako např. rýže, těstoviny, toaletní papír, což všude vyvolává paniku.

Otázky týkající se úmrtnosti

Je důležité mít náhled na zjevná úmrtí, která byla prokazatelně způsobena nemocí COVID-19. Zde jsou fakta velmi nepřesná.

Podle generálního ředitele Světové zdravotnické organizace Tedrose Adhanoma bylo ke dni 3. března 2020 na celém světě zaznamenáno celkem 90 893 případů onemocnění COVID-19, přičemž 3 110 vedlo k úmrtí. Označil to jako úmrtnost 3,4%, což je údaj, který ostatní odborníci ve zdravotnictví dosti zpochybňují. Tedros uvedl: „Celosvětově zemřelo přibližně 3,4% hlášených případů COVID-19. Pro srovnání, sezónní chřipka celkově zabije mnohem méně, než 1% infikovaných osob.“

Problém spočívá v tom, že nikdo nedokáže přesně říci, jaká je skutečná míra úmrtnosti. Je to proto, že jsme na globální úrovni netestovali všechny, kteří by mohli mít mírné příznaky, a přesnost těchto testů není v žádném případě 100% jistá. Ale prohlášení, že míra úmrtnosti je třikrát větší, než u sezónní chřipky, by bylo skutečným důvodem k panice, pokud je to pravda.

Skutečnost je však podle epidemiologů taková, že skutečná míra úmrtnosti je pravděpodobně mnohem nižší. „Nehlásíme všechny případy,“ řekl profesor John Edmunds z Centra pro matematické modelování infekčních nemocí na Londýnské škole hygieny a tropické medicíny. „Ve skutečnosti obvykle hlásíme pouze malou část případů. Pokud bude ve skutečnosti mnohem více případů, pak bude míra úmrtnosti nižší.“ Edmunds dále uvedl: „Co můžeme bezpečně říci [...] je to, že pokud počet hlášených úmrtí vydělíte počtem hlášených případů [abyste získali míru úmrtnosti], téměř jistě dostanete špatnou odpověď.“ Zdá se, že Světová zdravotnická organizace pod vedením Tedrose chybuje ve prospěch šíření paniky.

Světová zdravotnická organizace a americké Centrum pro kontrolu a prevenci nemocí (CDC) před několika lety změnily definici úmrtí - ze sezónní chřipky na „úmrtí na chřipku nebo zápal plic“. Institut CDC započítává pouze přibližný počet úmrtí na chřipku sečtením úmrtních listů, uvádějících „zápal plic nebo chřipku“ jako hlavní nebo přispívající příčinu smrti. CDC odhaduje, že během chřipkového období v USA v letech 2017–2018 bylo zaznamenáno 45 milionů případů chřipky a 61 000 případů, které šikovně nazývají úmrtí, „související s chřipkou“. Není však jasné, kolik lidí se zápalem plic nebo jinými plicními chorobami bylo staršího věku. Tato čísla přirozeně pomáhají šířit strach a prodávat vakcíny na sezónní chřipku, jejichž pozitivní účinek není v žádném případě prokázán. Institut CDC odhaduje ve studii z roku 2017, že „každoročně na celém světě zemře na sezónní respirační choroby, spojené s chřipkou, 291 000 až 646 000 osob.“

Jen v samotné Číně byl v roce 2018 odhad úmrtí, souvisejících se sezónní chřipkou (včetně zápalu plic), asi 300 000. Všimněte si, že 3 000 úmrtí, připisovaných koronaviru, jakkoli je to tragické, tvoří pouze 1% „běžných“ každoročních úmrtí v Číně, spojovaných s plicními chorobami. Kvůli neurčitým nebo proměnlivým počtům není jasné, kolik z 3 000 úmrtí v Číně způsobil sezónní zápal plic. Ale vzhledem k neověřeným dramatickým videozáznamům, na nichž lidé údajně padají mrtví na čínských ulicích, avšak bez existence důkazů, nebo s nemocnicemi ve Wu-chanu, kde byly chodby zaplněny vaky s mrtvými ostatky lidí, kteří zemřeli na COVID-19, je velká část světa pochopitelně vyděšená z tohoto podivného exogenního vetřelce.

Uprostřed toho všeho zmatku, který panuje mezi poctivými odborníky ve zdravotnictví, a slibného oportunismu ze strany západních výrobců vakcín, jako např. GlaxoSmithKline, Gilead a další, se náš svět s alarmující rychlostí mění, a to takovým způsobem, jaký bychom si před několika měsíci vůbec nedokázali představit.

„KROK UZAMČENÍ (LOCK STEP)“

Cokoliv se v tomto bodě v Číně děje, je téměř nemožné to říci kvůli protichůdným reakcím pekingských úřadů a několika změnám ve způsobu počítání pozitivních případů na COVID-19. Otázkou nyní je, jak příslušné orgány na Západě tuto krizi využijí. Je užitečné vrátit se k velmi důležité zprávě, kterou před deseti lety zveřejnila Rockefellerova nadace, která je jedním z hlavních podporovatelů eugeniky na světě a kromě jiného je také tvůrcem geneticky modifikovaných potravin.

Dotyčná zpráva má nic neříkající název „Scénáře pro budoucnost technologického a mezinárodního vývoje“. Byla publikována v květnu 2010 ve spolupráci se společností Global Business Network, patřící futurologovi Peterovi Schwartzovi. Zpráva obsahuje různé futuristické scénáře, které vypracoval Schwartz a jeho společnost.

Jeden scénář má poutavý název: „LOCK STEP: Svět pod přísnější vládní kontrolou, vedenou shora dolů, a s autoritativnějším vedením s omezenými inovacemi a rostoucím zpětným tlakem občanů.“ Tady to začíná být zajímavé, jako by šlo o prediktivní programování.

Schwartzův scénář uvádí: „V roce 2012 konečně udeřila pandemie, kterou svět už léta očekával. Na rozdíl od H1N1 v roce 2009 a později byl tento nový kmen chřipky - pocházející z divokých hus - extrémně virulentní a smrtící. Dokonce i ty země, které byly na pandemii nejvíce připravené, byly rychle zchváceny, když se virus rozšířil po celém světě, infikoval téměř 20 procent světové populace a zabil 8 milionů lidí za pouhých sedm měsíců...“

Dále se uvádí: „Pandemie měla také smrtící dopad na ekonomiky zemí: mezinárodní mobilita lidí i zboží se rychle zastavila, ochromila průmysl, jako např. cestovní ruch, a rozbila globální dodavatelské řetězce. Dokonce i na lokální úrovni běžně rušné obchody a kancelářské budovy byly několik měsíců prázdné, bez zaměstnanců a zákazníků.“ To zní děsivě povědomě.

Potom začíná být scénář velmi zajímavý: „Během pandemie lídři zemí z celého světa navýšili své pravomoci a uvalili přísná pravidla a omezení, od povinného nošení roušek až po kontrolu tělesné teploty ve vstupech do společných prostor, jako jsou nádraží a supermarkety. Dokonce i po odeznění pandemie tato autoritativnější kontrola a dohled nad občany a jejich aktivitami zůstala a dokonce ještě zesílila. Aby se samotní lídři z celého světa uchránili před šířením narůstajících globálnějších problémů - od pandemií a nadnárodního terorismu až po ekologické krize a nárůst chudoby - chopili se pevněji moci.“

Zásadní otázkou zůstává, zda někteří špatní hráči, a že jich několik ve světě je, oportunisticky využívají strach, šířící se z nemoci COVID-19, k prosazování agendy „lock step“, sociální kontroly shora dolů, která by zahrnovala přísné limity na cestování, možnou náhradu hotovosti „sanitární“ elektronickou hotovostí, povinné očkování, i když není prokázáno, že dlouhodobé vedlejší účinky jsou bezpečné, neomezenou kontrolu a omezování osobních svobod, jako např. politické protesty, pod záminkou, která by umožnila „identifikaci lidí, odmítajících testování nebo očkování“, a bezpočet dalších omezení.

Velká část Rockefellerova scénáře z roku 2010 je již evidentní. Strach nikdy není dobrým rádcem zdravého rozumu.

William Engdahl

Lock Step, This Is No Futuristic Scenario: Panic and the Post-Pandemic Future? vyšel 28.10.2020 na Global Research. Překlad Zvědavec.

Zdroj: http://www.zvedavec.org/komentare/2020/11/8488-krok-uzamceni.htm
Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



Kolonialismus nezmizel   
Pridal tk Pondělí 02 listopad 2020 - 04:48:09 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
Jen nebezpečně mutuje a prezidentské volby v USA jsou i o něm

Současný kolonialismus realizují a snaží se rozšiřovat především dědici dřívějších koloniálních mocností – zvláště pak Anglosasové, jejichž rozhodující úlohu v posledních letech převzali či ji doplňují USA a v rámci Evropské unie Německo.

Mutuje především v „liberální demokracii“ amerického typu, která je vůči ostatním státům a národům stále agresivnější a neurvalejší. A současné volby v USA, ať se stane prezidentem kdokoli, na tom zřejmě nic podstatného nezmění. Jistě se o to postará

tzv. Deep state snažící se za každou zůstat u moci.

Zejména američtí politici, ale zdaleka nejen oni včetně některých českých, se vydávají za jakési „strážce demokracie a lidských práv“, kteréžto hodnoty údajně chrání i ekonomickou a vojenskou přítomností v různých částech světa. Svou „demokracii“ se snaží upevňovat na již dobytých územích a pod líbivými hesly ji vyvážet a instalovat na dalších. Pomáhají jim v tom nadnárodní společnosti, banky, mainstreamová média i kohorty „ochotných“ například v korumpovaných neziskových organizacích.

Je to však skutečná demokracie ve prospěch lidí nebo spíše zakamuflovaný ryzí kolonialismus a diktát v jejich neprospěch? Porovnejme si, co činí a jak „demokraticky“ se chovají USA a Západ v současném světě s tím, co definují různé encyklopedie:

„Kolonialismus představuje rozšiřování svrchovanosti určitého národa na teritorium a lid mimo vlastních hranic, často za účelem zlepšení vlastní ekonomiky prostřednictvím využívání domorodých přírodních zdrojů, pracovní síly a místního trhu. Kolonialismus je zároveň shrnutí názorů, které mají tyto výboje morálně ospravedlňovat. Často sloužil jako možnost posílení ekonomické a vojenské síly země na základě vytváření kolonií, které otevíraly nové trhy, zvyšovaly dostupnost přírodních zdrojů a zároveň se zde nabízely

i možnosti využívání levné pracovní síly domorodého obyvatelstva.“

Nechovají se tedy jako kolonizátor USA, které své vlastní zákony povyšují nad mezinárodní právo a poslušnost se snaží vynucovat mnohdy vylhanými záminkami, vojenskou silou mj. pod pláštíkem NATO či sankcemi?

Nemá tak pravdu náš významný historik František Palacký (1798-1876), který napsal: Tam hynou ideje, kde vládne hluboké surové sobectví“? Nebo britský státník William Older Pitt (1708-1778), když již ve své době říkal, že „kde končí zákonnost začíná tyranie“?

Žijí tedy ještě ideje demokracie, humanismu či lidských práv? Nebo je již zcela otevřené surové sobectví USA a některých dalších západních zemí v součinnosti se stále nenasytnějším globalismem dehonestuje a ničí a možná již zničilo? A je taková politika skutečně v zájmu USA a amerického lidu, za kterou je vydávána, nebo jen v sobeckém zájmu části vládnoucích politických elit v této zemi a rovněž americké společnosti spíše škodí? A neobracejí se v hrobě otcové zakladatelé tehdy ve světě obdivovaných USA když vidí, co dnes činí jejich potomci a jak se to světu stále více přestává líbit?

Pokusy o získání dalších kolonií se po dobytí východní Evropy dnes v Evropě soustřeďují mj. na Bělorusko, přičemž tím hlavním cílem je bohaté Rusko. Patrná je přitom až úporná snaha o rozdělování zejména Slovanů a stavění slovanských etnik proti sobě. Podařilo se to už v případě Polska, Ukrajiny a částečně Bulharska, Černé Hory, Chorvatska či Slovinska. K umělému vyvolávání a posilování protiruských nálad a postojů dochází i v Česku a na Slovensku.

Zdá se, že už neskrývaným záměrem je vytvoření situace jako byla po První světové válce v Rusku, kdy „Rudí vraždili Bílé a Bílí vraždili Rudé“, tj. Rusové se vraždili sami mezi sebou, jak v jednom protestsongu zpívá Žanna Bičevská. Totéž jsme ostatně mohli nepříliš dávno vidět a občas dosud vidíme i na Ukrajině….

Taková politika má být onou deklarovanou „demokracií a ochranou lidských práv“?

A mají ohrožené národy a státy, nejen slovanské, právo se této agresívní, sobecké a v podstatě nehumánní politice bránit? A není taková politika těhotná novou krvavou válkou v Evropě a ve světě? A nekopou si takovou politikou USA pomalu ale jistě i vlastní hrob?

Zdá se, že si to uvědomuje stále více politiků, národů i zemí světa. Možná, že i oni dávají za pravdu řeckému filozofovi Diogénovi ze Sinope (asi 400-323 př.K), který napsal: „Když se zamýšlím nad vědami a uměním, musím uznat, že člověk je nejmoudřejší ze zvířat. Když ale vidím zrady, vraždy, války, musím přiznat, že není hloupější a horší zvíře než člověk.“ Nebo švédskému státníkovi Axelu Gustaffsonovi Oxenstiernovi (1583-1654), který si povzdechl: „Což nevíš, synu, jak maličkou moudrostí je řízen svět“?

Lze jen doufat, že se velká Amerika po volbách začne probouzet z nebezpečného vládychtivého transu svých elit. Protože pokud ne, může se stát na co upozornil mj. komentátor čínského rozhlasu: „ Američtí politici, kteří se snaží zastrašit svět a šikanovat další země, budou světem nakonec opuštěni, pokud budou trvat na tom, že půjdou až do temnoty, a nakonec skončí smutně sami.“

Protože, jak řekl významný český básník Otokar Březina (1868-1929): „Národ bez vyšší duchovní pravdy zahyne, i kdyby ho chránila armáda, policie, zákony a vojenské pakty“.

Jiří Vaško

Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



NEDĚLNÍK ADAMA B. BARTOŠE (XI.): O GUMOVÝCH PROJEKTILECH A ZAKÁZANÉM SEXU   
Pridal tk Pondělí 02 listopad 2020 - 04:35:40 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
Hamáček s Prymulou se po nedělní demonstraci z minulého týdne nechali opakovaně slyšet, že nikdo lidem přece neupírá právo pronést svůj názor a vyjádřit svůj nesouhlas. To, že byla demonstrace předčasně ukončena a účastníci rozehnáni (podobně jako o den dříve na Slovensku) za pomoci vodních děl, slzných granátů a gumových projektilů, má být zřejmě omluveno tím, že se tak stalo až hodinu a čtvrt po začátku demonstrace. Asi si máme myslet, jaký je Hamáček lidumil, když nechal milostivě lidi tu hodinku slovně vybouřit, a jak mu nejspíše na svobodě slova záleží. Tak se pojďme podívat, jak to s tou svobodou názoru (ale vůbec jakoukoli jinou svobodou) v České „koronavirové“ republice roku 2020 skutečně je.

Předpokládejme, že máte v hlavě mozek, který je sto pochopit, že se nám od rána do večera lže, a že tudíž pravda je někde uprostřed, nebo, a to spíše, úplně na druhé straně. Stačí invertovat to, co říkají v televizi, a máte plus minus skutečný stav věcí.

Jenže člověk je ve své podstatě tvor společenský a nestačí mu jen poznání pravdy a vlastní vnitřní osvícení. Chce se s tím svěřovat druhým. Žijeme své životy a chceme je přirozeně žít co nejkvalitněji, a v tom nám hysterie médií a z ní vedoucí příkazy a zákazy politiků brání. Čili je třeba přesvědčit co nejvíce lidí, aby prohlédli podobně jako vy, v naději, že když těch „vidoucích“ a nezaslepených bude více, a hlavně více než těch, kteří celé to divadlo řídí, habaďůra na nás hraná vyjde na světlo.

A tak ve vás roste touha „křičet“, že nejenže nám nehrozí Covid, ale že nám místo Covidu hrozí něco mnohem nebezpečnějšího. Elektronický koncentrák a doživotní domácí vězení – alespoň tak to zatím vypadá, a to nám přitom své vize předestírají postupně, salámovou metodou.

Jaké ale máte prostředky tento svůj soukromý osobní názor vyjádřit? Předpokládejme, že jste obyčejný člověk, tedy že nemáte k dispozici vlastní sdělovací prostředky. Nejste ani Bakala se svými novinami a Českou televizí na jedné, ani pan VK se svým Aeronetem na straně druhé. Takže kde svůj názor uplatnit?

Za prvé musíte překonat vlastní strach, autocenzuru, neboť se vám všemožně snaží vštípit, že šířením jakýchkoli jiných než oficiálních informací šíříte hoaxy, dezinformace, ergo poplašné zprávy. V době nouzového stavu, kdy za krádež housky jdete na několik let natvrdo do kriminálu, si někteří hodně rozmyslí, zda vůbec budou veřejně poukazovat na nahatého císaře.

Bývaly doby, kdy se lidi chodili bavit do hospody, na zábavu, do baru, klubů apod. Tam se u pití kecalo o všem možném a zpravidla, hlavně v té hospodě, se řešila i politika. Tam jste měli možnost Frantovi říci, co si o tom myslíte, nebo se s Pepou pohádat o tom, zda jsou vládní opatření správná, nebo ne. Nic tam sice nevyřešíte z hlediska republiky, ale aspoň si uděláte jasno nebo uděláte jasno někomu dalšímu od stolu. Jenže tuto možnost nám teď vzali. Můžete mít svůj názor, ale můžete ho říkat akorát tak své manželce či dětem, se kterými sdílíte své „domácí vězení“.

Pak jsou tu sociální sítě. Celá situace vás sžírá a štve, nemůžete chodit ven, váš podnik bankrotuje, protože se ho vláda nesmyslně rozhodla zavřít, místo práce se s dětmi musíte doma učit přes webkameru a tak kmitáte ještě více, než normálně, ale peněz máte méně. Do toho všeho není vidět světlo na konci tunelu, samá nejistota, samé obavy. Takže si neberete servítky a napíšete na facebook, co si o tom všem myslíte. Jenže facebookový profil vám následně zablokují a smažou, protože jste tam sdíleli video s Davidem Ickem, který dává Covid do souvislosti s 5G. O tom není dovoleno mluvit, to není dovoleno sdílet. Cenzura jede na plné obrátky (brzy nejspíše i na plné oprátky).

Každou hodinu vám v televizi říkají něco jiného, každou hodinu zpřísňují vládní opatření. Situace se mění ze dne na den, nemůžete se na nic připravit. Opatření vám přijdou jako hovadina, protože jsou nekoncepční, zmatená, nelogická, protiřečící si tak, že si z nich sami lidé dělají legraci. Tohle můžete, ale tamto už ne, jedni nemohou tamto, ale tohlecto zase tamti můžou, čert aby se v tom vyznal. Máte toho tak akorát dost, a rozhodnete se jít na demonstraci, která by se vlastně konat vůbec neměla a nesmí, ale z podivného důvodu se koná, aby se v polovině svého trvání konat přestala.

Jenže demonstrace v době korony nejsou, jako demonstrace, co jsme znali. Musíte stát v křídou namalovaném obdélníku po dvaceti lidech, udržovat dvoumetrový rozestup, na hubě náhubek a skandovat taky nesmíte (prý se u toho hodně prská), ani zpívat českou hymnu, bo covid. A tak tam jen bezmocně stojíte, posloucháte nic neříkající a nic neřešící fráze. Pak přijde úředník magistrátu, řekne, že to už by stačilo, nestojíte v obdélníku, nemáte roušku a skandujete (prskáte), takže demonstrace se předčasně ukončí, protože nedodržujete vládní pravidla. Pokud jste – v policejním žargonu – „barevní“, budete mít možná štěstí a z náměstí budete možná moci odejít domů (= do domácího vězení). Pokud jste však ultras nebo si jen potrpíte na tmavé oblečení, pak vás zmlátí, postříkají a předvedou na služebnu. Protože je nouzový stav, budete vůbec rádi, když vás na dvorku služebny nepostaví ke zdi a vyváznete pouze s mastnou pokutou. Na policejní stanici se na vás zubí policajt v civilu, kterého jste na demonstraci viděli běhat se světlicí v ruce a házet popelnici na kolegy policajty. Divný svět, pomyslíte si.

Po této demonstraci je oznámeno, že každá další bude ještě přísnější (nově se povoluje účast maximálně sto lidí) a vláda připraví nový zákon, který umožní utajovat veřejnosti informace, které se vládě utajovat zlíbí. Čili vy nemáte svobodu slova, ale už ani svobodu názoru, protože si svobodný názor nemůžete učinit, neboť informace vám vláda odmítá prozradit.

Do toho všeho vám premiér a ministr zdravotnictví vyhrožují, že jestli nezačnete sekat latinu (brát nařízení vážně), budou muset nařízení zpřísnit, přitvrdit. Hrozně se jim prý nechce, mrzí je to, ale budou to muset udělat, protože jste zlobili a neposlechli je. Je to takové vyhrožování a vydírání, abyste si pak mysleli, že za ten lockdown si vlastně můžete sami, protože jste měli být poslušnější. Dokonce už vydírají i Vánocemi („Teď se rozhoduje o tom, zda budou Vánoce, jak je známe,“ řekl premiér – to jinými slovy znamená, pokud se vy, dobytci, nebudete chovat podle našich nařízení, na Vánoce rovnou zapomeňte). Takže nemůžete do práce (pokud máte živnost / ale do velké rachoty, kde jsou tisíce lidí, tam musíte, protože ta patří cizincům, tam se zřejmě Covid nešíří), nemůžete cestovat, děti nemůžete dát do školy, nemůžete do hospody, za kulturou, do fitka, do kina, na fotbal ani zpívat na mši. Nemůžete dýchat čerstvý vzduch, jedině přes kontaminovanou roušku. Nemůžete na jídlo do restaurace, nemůžete si u okénka koupit pivo (jako jste mohli ještě na jaře), nemůžete se sdružovat, nemůžete se procházet po městě, nemůžete na demonstraci, nemůžete sdílet kritické názory na Covid na sociálních sítích, protože jste cenzurován.

Takže jakou že to vlastně máme svobodu slova, svobodu projevu, svobodu názoru, svobodu shromažďování, svobodu pohybu, pane Prymulo, pane Hamáčku? Pane Babiši, pane Zemane? Přestaňte nám kázat z Talmudu a raději nám řekněte pravdu, co s námi máte za lubem…

Na Slovensku jsou na tom ještě mnohem hůře. Bratr Slovák bude muset jít na dobrovolně-povinné celoplošné testování, které nejspíše prokáže, že je situace ještě horší (protože za každý pozitivní případ vyplatí stát zdravotníkům 20 euro), čili je už nyní jasné, jak testování dopadne a k čemu povede – jen k přísnějším a přísnějším opatřením. V některých regionech nesmíte už nyní bez negativního testu vyjít na ulici, nesmíte si ani nakoupit. Totální omezení svobody pohybu.

V Británii nemůžete mít sex mezi domácnostmi, tedy nesezdaní, co spolu nežijí v jedné domácnosti, či milenci a milenky, mají smůlu. Vláda tam zavádí cosi jako novodobé kasty. Nové opatření stanoví, že vláda nedovolí nikomu z oblasti druhé (vysoce rizikové) nebo třetí (velmi rizikové) oblasti infikované virem trávit den nebo noc v soukromém domě toho druhého, pokud nejsou v „sociální bublině“ dané osoby. „Pravidla pro míchání domácností na úrovni 2 uvádějí, že byste se měli míchat pouze se svou vlastní domácností, pokud jste nevytvořili bublinu podpory, a to platí pro některé páry,“ řekl novinářům mluvčí premiéra Borise Johnsona. Norimberské zákony 2.0?

Podle doporučení oficiálního webu britského parlamentu spolu mohou souložit například manželé, kteří nežijí v jedné domácnosti, ale tím zřejmě výjimky hasnou. Mimomanželský sex je silně nedoporučen (zatím jen nedoporučen) (často ani není možné ho realizovat, protože v některých oblastech nesmíte vycházet), nedoporučuje se ani líbání při sexu. Volit máte jen takové pozice, kdy partneři nejsou tváří v tvář. To chlapům asi tak úplně nevadí, při sexu se ženě nepotřebují dívat zamilovaně do očí, ale aby nám to někdo přikazoval či zatím jen doporučoval, je samo o sobě skandální. Úplně nejlepší je podle Britů souložit jen ve své fantazii – čili udělat si to rukou nebo erotickými pomůckami. Když už to nejde jinak a musíte k tomu mít partnerku, tak jen s rouškou a pozor – nedotýkat se genitálií. A orální a anální sex jen s kondomem. “Kontakt s genitáliemi druhého prý nepřímo zvyšuje riziko nákazy onemocněním COVID-19,” psali na české CNN Prima News.

Chápete to? Včera nám zakázali dýchat a zítra nám zakážou i sex? U nás to také začínají zkoušet: na chatu jen ve dvou apod. Takže zapomeňte na švédskou trojku, ta je už minulostí. Od toho je jen krůček k “Londýnským (Norimberským) zákonům”.

V Izraeli jsou samozřejmě nejvzornější, tam je úplný lockdown, Izraelec může maximálně na pět set metrů od bytu (nakoupit si a hybaj zpátky pod zámek) a všudypřítomné hlídky ho kontrolují, zda náhodou nepřekročil vymezenou vzdálenost. Vše se hlídá skrze chytré telefony a seshora skrze drony, ale pokud byste si mysleli, že na systém vyzrajete tím, že si telefon necháte doma, brzy byste svého rozhodnutí litovali. Koho hlídka IDF zastaví a nebude mít u sebe telefon, toho převeze rovnou do vojenského internačního tábora. Chápete? Jdete ven nakoupit pro děti něco k večeři, ale už se nevrátíte, protože jste si zapomněl mobil doma. Protože „Izrael je náš vzor“, můžeme se už začít těšit na to, co nás čeká i zde. Protože mám jen hloupý telefon, abych si šel už raději sbalit kartáček na zuby, protože je jen otázkou času, kdy někdo (nejspíše někdo jako pan Kobza z SPD) něco takového navrhne a budeme zase Izrael dohánět a předhánět.

Už teď jsme předehnali všechny země, celý svět, protože pomocí PCR testů jsme se vyšplhali na úplně první příčku pozitivně testovaných osob na celém světě. Wow. U odběrových míst sice nevidíte ani nohu, dobrovolníci v biohazard oblecích se tam nudou škrábou na zadku (schválně jsem jedno takové odběrové místo v centru Prahy pozoroval), ale přesto nám média každý den hlásí nový a nový rekord – desítky tisíc testovaných denně, z nichž je vždy téměř třetina pozitivních. I kdyby všechna odběrová místa v celé republice jela naplno, k uvedeným číslům se ani nepřiblíží, protože na to prostě nemají kapacitu. Nehledě na to, že tam nejsou nejen fronty, ale ani jednotliví zájemci. A kvůli těmto pochybným číslům si necháváme brát svobodu a život? Je to normální? Jsme my ještě vůbec normální?

Takže asi tak se to má s tou svobodou u nás v tomto tragickém roce. Každý den je horší a horší, úsměv nám mrzne na rtech, protože to, z čeho jsme si dělali předevčírem legraci, je dnes realitou a zítra to bude překonáno ještě větší vládní hovadinou.

Nevěřím vlastním očím a uším, jak si to všechno necháváme líbit. Je to jak hrozný sen, ze kterého se ne a ne probudit. Klepeme si na čelo, co vše si nechá líbit bratr Slovák, ale tváří v tvář stejným hrozbám, které se valí i na nás, neděláme nic, abychom se ochránili.

P.S. Národní demokracie vás však napospas těmto šílencům nenechá. Dejte nám v příštích volbách svůj hlas, abychom se společně postavili proti snahám o zavedení totalitního státu. Vládním ani opozičním stranám věřit nemůžete, ani hlavě státu. Je třeba vsadit na ty, kteří v systému nejedou, nejsou jeho součástí a vždy byli proti němu. Jen tehdy se můžeme vymanit z okovů, kterými nás hrozí spoutat.

Adam B. Bartoš

Zdroj: https://narodnidemokracie.cz/nedelnik-adama-b-bartose-xi-o-gumovych-projektilech-a-zakazanem-sexu/

Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



Francie: Smrt svobody projevu   
Pridal tk Pondělí 02 listopad 2020 - 04:33:24 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
Na předměstí Paříže 16. října 2020 usekl vrah hlavu učiteli dějepisu, který svým studentům při výuce ukázal karikatury islámského proroka Mohameda a diskutoval s nimi o svobodě projevu...

Útok ukazuje, že prohlášení sebe sama za "nezletilého bez doprovodu" stačí ve Francii k tomu, že dotyčný migrant nebude vůbec sledován a dostane plnou podporu od státu. Tento útok také ukazuje, že ilegální migranti vůči nám necítí žádnou vděčnost.

Ve Francii může mít jakákoliv kritika islámu právní důsledky. Francouzská mainstreamová média, jimž hrozilo stíhání ze strany jejich vlastní vlády, se zjevně rozhodla, že již do vysílání nebudou zvát nikoho ideologicky "závadného", kdo by mohl pronést komentář, který by vedl k veřejnému odsouzení nebo stížnostem. Éric Zemmour se stále ještě občas v televizi objevuje, ale rostoucí pokuty se jej snaží umlčet a tresty hrozí také televizním stanicím, které ho stále ještě zvou.

"Posílení výuky arabštiny jen podpoří "kulturní výměnu". — Jean Messiha, vysoký státní úředník a člen Národního sdružení.

Tento soudní proces vyvolal protesty po celé Francii a tisíce demonstrantů se postavily proti redakci Charlie Hebdo a francouzské vládě. Reakce amerického právníka a komentátora Johna Hinderakera na zprávy o těchto demonstracích byla lakonická: "Když tisíce lidí protestují proti soudu s údajnými pomocníky vrahů, tak víte, že máte problém."

Paříž, 16. října 2020. V malém městečku Conflans-Sainte-Honorine ležícím na předměstí Paříže usekl vrah hlavu učiteli dějepisu, který svým studentům při výuce ukázal karikatury islámského proroka Mohameda a diskutoval s nimi o svobodě projevu. Vrah při útěku zaútočil také na policisty, kteří se ho pokoušeli zatknout, a byl zastřelen s výkřikem "Alláhu Akbar" na rtech. Podle státního prokurátora byl vrah rodinným příslušníkem jednoho z učitelových studentů. Fakta o případu teprve postupně vycházejí najevo...

O několik týdnů dříve – 25. září 2020 – zaútočil sekáčkem na maso a vážně zranil dva lidi 25letý Pákistánec Zaheer Hassan Mehmood. Při pokusu o útěk z místa činu byl zatčen policií. Do Francie přišel nelegálně v roce 2018, požádal o azyl a získal status "nezletilé osoby bez doprovodu". Informace, které tehdy poskytl soudu, byly nepravdivé: Tvrdil, že mu je 18 let. Soudce tehdy jeho žádost o azyl přijal a zároveň odmítl využít jakoukoliv metodu stanovení jeho skutečného věku. Od té doby Mehmooda finančně podporoval francouzský stát. Poskytl mu ubytování, vzdělání a měsíční kapesné.

Těsně před útokem umístil Mehmood na sociální síti video, ve kterém se snažil svůj čin ospravedlnit. Řekl v něm, že chce zabít lidi pracující pro satirický časopis Charlie Hebdo, protože znovu publikoval karikatury proroka Mohameda, které v lednu 2015 vyvolaly vražedný útok na redakci časopisu. Řekl, že chtěl pomstít urážku proroka Mohameda. Ve videu rovněž vyjádřil svou věrnost Ilyasovi Qadrimu – zakladateli súfijského hnutí Dawat-e-Islami, které tvrdí, že odsuzuje násilí, přestože někteří členové hnutí zavraždili lidi, které obvinili z rouhání.

V září se Mehmood vydal na starou adresu Charlie Hebdo, odkud se časopis již dávno odstěhoval a zranil tam dva zaměstnance úplně jiné tam sídlící organizace. Oba mají trvalé následky na celý život.

Tento útok bohužel dokazuje, že kritika islámu je stále extrémně nebezpečná. Zraněn nebo zabit může být kdykoliv a kdekoliv každý, kdo je z kritiky islámu třeba jen podezřelý. Ukazuje také, že se nenápadný muslim může rozhodnout zaútočit nebo se stát vrahem, i když nepatří k džihádistické organizaci a nevykazuje žádné známky radikalizace. Útok znovu potvrzuje existenci toho, co Daniel Pipes nazval "syndromem impulsivního džihádu".

Tento útok ukazuje, že Francie je stejně jako ostatní západní země hrozně laxní při prověřování těch, kteří přicházejí na její území a žádají o pomoc. Dospělý muž může lhát o svém věku a totožnosti, aniž by byl odhalen, protože mu nehrozí žádné přísné kontroly. Útok ukazuje, že prohlášení sebe sama za "nezletilého bez doprovodu" ve Francii stačí k tomu, že dotyčný migrant nebude vůbec sledován a dostane plnou podporu od státu. Tento útok také ukazuje, že ilegální migranti vůči nám necítí žádnou vděčnost.

Logicky bychom předpokládali okamžitou a jednomyslnou obranu svobody projevu. Očekávali bychom, že francouzská vláda bude požadovat největší ostražitost tváří v tvář extremistickému nebezpečí, které se zdá být trvalé, a zavedení přísnější kontroly žadatelů o azyl. K ničemu takovému však nedošlo.

23. září 2020, dva dny před Mehmoodovým útokem, vydalo ve Francii 90 novin článek zdánlivě obhajující svobodu projevu. V článku bylo napsáno, že "naši spoluobčané jsou kvůli svým názorům vražděni fanatiky... musíme spojit své síly, abychom zahnali strach a aby naše nezničitelná láska ke svobodě zvítězila." Článek byl napsán záměrně neurčitě. Nezmínil se ani slovem o tom, kdo že jsou ti vrazi, ani co je motivuje.

Již den po útoku začalo několik komentátorů udílet své knížecí rady – doporučili Francouzům autocenzuru a dokonce si troufli "obviňovat oběti" – za útok jsou prý zodpovědní ti, kdo se rozhodli karikatury znovu publikovat. "Když znovu zveřejníte karikatury," řekla v televizi novinářka Anne Giudicelli, "tak těmto organizacím hrajete do karet. Nebezpečí snížíme, když některé věci nebudeme raději vyslovovat." Vypadá to, že láska ke svobodě nebude ve Francii věčná.

Televizní moderátor Cyril Hanouna se zase nechal slyšet: "Když někoho šokujete, tak je na místě přestat. Karikatury Charlie Hebdo jen přilévají olej do ohně."

O tom, že islámské nebezpečí stále přetrvává, se nezmínil nikdo kromě novináře Érica Zemmoura. Je ironií osudu, že v den útoku (25. září 2020) byl Éric Zemmour odsouzen k vysoké pokutě (10 000 eur) za poznámky pronesené o islámu v září 2019. Éric Zemmour tehdy řekl, že ve Francii existují "cizí muslimské enklávy". To, že existují, je pravda. A je jich nejméně 750. Poznamenal také, že útoky ve jménu islámu nezmizely a zdá se, že jejich počet bude jen narůstat. Francouzská justice tato jeho slova posoudila jako "podněcování k nenávisti".

Po útoku sekáčkem nikdo kromě Érica Zemmoura nepožádal o zpřísnění kontroly žadatelů o azyl. Éric Zemmour řekl, že "nekontrolovaná přítomnost nezletilých osob bez doprovodu na francouzském území je velmi vážným problémem" a že pokud nebudou zavedeny drastické kontroly, tak "Francie již nemůže přijímat nezletilé osoby bez doprovodu." Připomněl, také že mnoho takzvaných nezletilců bez doprovodu o svém věku lže, páchá trestné činy a později se z nich třeba i vyklubou "zloději a vrahové".

Jeho slova opět vyvolala obrovský skandál. I když neřekl ani slovo o rase nebo náboženství, tak na něj "protirasistické asociace" podaly desítky stížností a francouzské ministerstvo spravedlnosti proti němu roboticky zahájilo další vyšetřování pro "podněcování k rasové nenávisti" a pro "islamofobní předsudečnou nenávist". Soud ho s největší pravděpodobností znovu odsoudí.

Fakta však ukazují, že Éric Zemmour má naprostou pravdu. Národní observatoř kriminality a udělených trestů (ONDRP) – organizace, která analyzuje kriminalitu ve Francii – nedávno publikovala zprávy, v nichž uvádí, že 60 % útoků, vražd a násilných loupeží spáchaných ve Francii v roce 2019 bylo skutečně spácháno "nezletilými imigranty bez doprovodu". Organizace ONDRP zveřejnila ještě další studii, která uvádí, že ve Francii dochází v průměru k 120 útokům nožem denně a že pachateli těchto útoků jsou jednak "nezletilí migranti bez doprovodu" a taktéž "uprchlíci" z muslimského světa.

Francouzská bezpečnostní agentura DGSI (Direction générale de la sécurité intérieure, Generální ředitelství pro vnitřní bezpečnost) navíc před několika týdny informovala, že od ledna 2015 bylo ve Francii zmařeno 59 islamistických útoků. Mezi ty, které se zmařit nepodařilo, patří útok proti redakci časopisu Charlie Hebdo; vražda 4 rukojmí v košer supermarketu Hyper Cacher; masová vražda v klubu Bataclan; vražda četníka Arnauda Beltrameho, který svůj život vyměnil za život rukojmí; vražda kněze Jacquese Hamela; zavraždění tří školáků a učitele v židovské škole v Toulouse, vražda několika seniorek židovského původu v Paříži a zavraždění nejméně 84 diváků slavnostního ohňostroje v Nice. Všechny tyto útoky spáchali francouzští muslimové nebo muslimové zdržující se ve Francii legálně.

Francouzské zákony v současné době umožňují stíhat téměř cokoliv, co může být považováno za "podněcování k diskriminaci, nenávisti nebo násilí vůči osobě nebo skupině lidí z důvodu jejich původu nebo příslušnosti k etnické skupině, národu, rase nebo náboženství." Otevřeně marxistická odborová organizace soudců – Soudní unie (Syndicat de la magistrature) – neustále zvyšuje svůj vliv a používá platné zákony k tvrdému potlačení jakékoliv kritiky islámu a imigrace. Spolupracuje s organizacemi, jako je SOS Rasismus – organizace založená v roce 1984 členy levého křídla Socialistické strany; Hnutí proti rasismu a za přátelství mezi národy (MRAP) – založené v roce 1949 členy Francouzské komunistické strany (MRAP se původně jmenovalo Hnutí proti rasismu, antisemitismu a za mír, ale v roce 1989, kdy se začalo věnovat téměř výhradně boji proti "//mrap.fr/islamophobie-et-racisme-anti-musulman?debut_articles_rubrique=@556" target="_blank" style="text-decoration: none; color: rgb(218, 87, 36);">islamofobnímu rasismu", ze svého názvu odstranilo "antisemitismus a mír"); Kolektiv proti islamofobii ve Francii (CCIF) – založený v roce 2003 členy Unie islámských organizací ve Francii (UOIF) – je francouzskou pobočkou Muslimského bratrstva, a Koordinace proti rasismu a islamofobii (CRI), založená v roce 2009.

Ve Francii může mít jakákoliv kritika islámu právní důsledky. Francouzská mainstreamová média, jimž hrozilo stíhání ze strany jejich vlastní vlády, se zjevně rozhodla, že již do vysílání nebudou zvát nikoho ideologicky "závadného", kdo by mohl pronést komentář, který by vedl k veřejnému odsouzení nebo stížnostem. Éric Zemmour se stále ještě občas v televizi objevuje, ale rostoucí pokuty se jej snaží umlčet a tresty hrozí také televizním stanicím, které ho stále ještě zvou.

Žádný francouzský politický lídr se neodvažuje říci to, co říká Éric Zemmour, dokonce ani Marine Le Pen ne. Francouzský soudní systém ji již několikrát odsoudil a po vzoru bývalého Sovětského svazu jí nařídil podstoupit psychiatrické vyšetření za to, že ukázala veřejnosti, co ISIS dělá "nevěřícím". A Marine Le Pen se nyní zjevně rozhodla být "opatrná".

Francouzské státní orgány většinu násilných útoků spáchaných ve jménu islámu nadále ignorují. Když k útokům došlo – proti židovské škole v Toulouse v roce 2012, nebo proti redakci Charlie Hebdo, v košer supermarketu Hyper Cacher a v klubu Bataclan v roce 2015, nebo k masakru spáchanému kamionem v Nice v roce 2016 – tak vedoucí představitelé země vždy slíbili "rozhodnou odpověď", ale ve skutečnosti neudělali vůbec nic.

Týden po útoku 25. září přednesl francouzský prezident Emmanuel Macron projev, ve kterém slíbil "rozhodnou odpověď". Odsoudil "islámský separatismus" a "islámskou indoktrinaci" šířenou radikálními imámy. Řekl, že bude bojovat proti terorismu a "osvobodí francouzský islám od cizích vlivů" a že na francouzských školách a univerzitách "posílí výuku islámské civilizace" a "výuku arabského jazyka". Neřekl nic, co by již neřekl dříve. Před sedmi měsíci, 18. února 2020, přednesl téměř stejnou řeč v Alsasku.

Mluvčí Muslimského bratrstva v Evropě Ibrahim Mounir Macrona nicméně obvinil ze "zraňování citů více než dvou miliard muslimů" a z "úmyslného vybízení muslimů ke zřeknutí se svého náboženství". Dodal: "Principy Muslimského bratrstva vždy dokázaly překonat chyby režimů snažících se nezákonně a nelidsky narušit naše náboženství." Manon Aubry, europoslankyně levicové strany Rebelující Francie (Rebellious France), uvedla, že "Macron je posedlý stigmatizací muslimů."

Marine Le Pen – šéfka politické strany Národní sdružení – uvedla, že "Macron pravděpodobně záměrně některé věci vynechal: neřekl nic ani o terorismu ani o imigraci." Dodala, že "masová imigrace je živnou půdou komunitarismu [posiluje komunity menšin spíše než jednotlivce] a ten je zase živnou půdou islamistického fundamentalismu."

Novinářka Celine Pina poznamenala, že Macron vůbec nemluvil o žadatelích o azyl. Napsala: "Macron opět odmítá řešit příčiny problémů, které nyní Francouze sužují. Vláda bojuje proti terorismu předstíráním, že nevidí souvislost mezi propagandou politického islámu a lavinovitým růstem počtu násilných trestných činů."

Komentátor Ivan Rioufol napsal, že "opatření, která Macron navrhuje, vůbec neodpovídají naléhavosti této hrozby."

Jean Messiha, vysoký státní úředník koptského původu a člen Národního sdružení, poznamenal, že "islám se nesnaží existovat odděleně od zbytku společnosti, ale snaží se naopak většinovou společnost dobýt". Dodal, že "mluvit o francouzském islámu nějak odděleném od skutečného islámu nedává žádný smysl." Jak správně poznamenal turecký prezident Recep Tayyip Erdogan: "Neexistuje ani extremistický islám, ani umírněný islám; islám je islám."

Jean Messiha také naznačil, že "posílení výuky o islámské civilizaci není prioritou, když teď mnoho mladých Francouzů již ani pořádně neví, co je to francouzská civilizace," a že "posílení výuky arabštiny jen podpoří "kulturní výměnu".

Francie je nyní evropskou zemí s největší muslimskou populací (přibližně šest milionů, tj. téměř 10 % z celkové populace); každý rok navíc do Francie dorazí z muslimského světa tisíce dalších lidí. Většina muslimů žijících ve Francii dnes žije v muslimských čtvrtích, ze kterých se již nemuslimové dávno vystěhovali.

Studie z roku 2016 ukázala, že 29 % muslimů žijících ve Francii je přesvědčeno, že islámské právo je nadřazeno francouzskému právu, a že se jejich život musí řídit především islámskými zákony. Podobná nedávná studie ukazuje, že o čtyři roky později je situace ještě horší. Nyní již ve Francii považuje islámské právo za nadřazené francouzskému právu 40 % muslimů. 18 % francouzských muslimů si také zjevně myslí, že vražedný útok na redakci časopisu Charlie Hebdo v roce 2015 byl oprávněný. U muslimů ve věku od 18 do 25 let toto číslo vzroste na 26 %.

Studie ukazují, že pokud budou migrační toky pokračovat současným tempem, tak se již za 30 až 40 let může Francie stát zemí s muslimskou většinou. Stejným směrem se ubírají i další evropské země; a jejich lídři se nechovají odvážněji než ti francouzští. Cenzura protiislámských výroků je na celém kontinentu na vzestupu.

Abdelaziz Chaambi, ředitel organizace Koordinace proti rasismu a islamofobii, nedávno řekl, že "statistiky ukazují, že Francie bude za několik desetiletí muslimská... Islám je druhé nejpočetnější náboženství, muslimská komunita je ve Francii druhá nejpočetnější. Lidé, kteří nemají muslimy rádi, budou zkrátka muset Francii opustit."

Na konci projevu, za který vyfasoval u soudu 25. září 2020 pokutu, Éric Zemmour Francouzům řekl: "Bojíte se oprávněně."

V Paříži nyní probíhá soud s těmi, kteří v roce 2015 zaútočili na redakci časopisu Charlie Hebdo a košer supermarket Hyper Cacher. Proces je však do značné míry bezvýznamný, protože všichni teroristé jsou mrtví a před soudem stanou jen lidé, kteří teroristům poskytli zbraně nebo přístřeší. Tito lidé bezostyšně tvrdí, že nevěděli, koho hostí a že neměli ponětí o tom, k čemu byly zbraně určeny. A dokonce řekli, že nevědí nic ani o žádném džihádu.

Tento soudní proces vyvolal protesty po celé Francii a tisíce demonstrantů se postavily proti redakci Charlie Hebdo a francouzské vládě. Reakce amerického právníka a komentátora Johna Hinderakera na zprávy o těchto demonstracích byla lakonická: "Když tisíce lidí protestují proti soudu s údajnými pomocníky vrahů, tak víte, že máte problém."

9. října 2020 Macron oznámil, že zajistil propuštění ženy držené jako rukojmí džihádistickou skupinou v Mali. Propuštění bylo dosaženo výměnou za výkupné ve výši 12 milionů dolarů a propuštění 200 zadržovaných džihádistů, kteří ovšem budou obratem připraveni k boji proti francouzské armádě. Rukojmí, 75letá humanitární pracovnice Sophie Petronin, uvedla, že konvertovala na islám, že se nyní jmenuje Myriam a že se chce rychle vrátit zpět do Mali, aby dále žila mezi džihádisty. Řekla, že naprosto chápe, proč džihádisté s francouzskou armádou válčí. Francie je v Mali s džihádisty oficiálně ve válce. Zdá se, že Macron má velice zvláštní, svérázný způsob vedení této války.

Není to poprvé, co Francie zaplatila výkupné – takový postup mnoho zemí důrazně odmítá, protože vybízí pouze k dalšímu braní rukojmí. V letech 2008–2014 zaplatila Francie za propuštění rukojmí výkupné přibližně 58 milionů dolarů, což je více než kterákoliv jiná země. Pro únosce to není vůbec špatný kšeft, co říkáte?

Dr. Guy Millière je profesor Pařížské univerzity a autor 27 knih o Francii a o Evropě.

Zdroj: https://cs.gatestoneinstitute.org/16709/francie-smrt-svobody-projevu

Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



Mediální expert poukázal na špinavé praktiky ČT vůči bývalému českému prezidentovi   
Pridal tk Pondělí 02 listopad 2020 - 04:27:07 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
Mediální expert Petr Štěpánek poukázal na špinavé praktiky předních moderátorů České televize v živém vysílání. Tentokrát se obětí zaměstnanců ČT stal bývalý prezident Václav Klaus.

„V České televizi, ať už v podání Václava Moravce, Jakuba Železného či řady dalších, je to zcela běžná praxe. Když zpovídaná osoba začne mluvit o někom třetím, moderátor jej zastaví s odůvodněním, že dotyčný není ve studiu. Takže by se o něm nemělo mluvit. To ovšem platí pouze v případech, kdy pomlouvanou osobou je někdo z českotelevizních politických milců a ideových eurosouvěrců. V opačném gardu se moderátor naopak přidává k pomlouvajícímu nebo dokonce takovou debatu přímo sám vyvolává,“ napsal mediální expert a dodal: „V případě Moravce a jeho letité averze vůči Václavu Klausovi už je to přímo obsese. A tak dnes spolu s ministrem vnitra a místopředsedou vlády Hamáčkem v OVM (nepřítomného) Klause opět zdrbali. Konkrétně jeho projev z 28. října i ten jeho naprosto příšerný „zločin“, že Klaus během své promluvy pod širým nebem neměl na ústech onen povinný hadr.“

Podle jeho názoru se Česká televize chová stejně jako Československá televize za dob komunistické totality.

„Namísto toho, aby veřejnoprávní televize promluvu bývalého prezidenta celou odvysílala, případně, aby si bývalou hlavu státu pozvala k rozhovoru, aby své postoje vysvětlil, případně obhájil, aby si divák sám mohl udělat závěr, chová se Česká televize úplně stejně, rozuměj stejně totalitně, jako její socialistická předchůdkyně Československá televize. Pomlouvat ano, dát prostor ne,“ myslí si zkušený mediální expert.

Štěpánek uvedl, že Česká televize kráčí ve stopách svých totalitních předchůdců. Na závěr upozornil na možnou trestní odpovědnost ministra vnitra Jana Hamáčka za excesy policie vůči občanům českého státu.

„Prostě nic nového pod sluncem. Moravec a Dvořák, t. č. stále ještě bohužel generální ředitel, jdou ve stopách Jambora a Zelenky, Hamáček je pro změnu dědicem Štěpánovým. Stejně jako tenhle bývalý komunistický aparátčík kdysi nese Hamáček dnes politickou a možná i trestní odpovědnost za excesy policejních provokatérů na Staroměstském náměstí 28. října i za následný zcela zbytečný policejní zásah těžkooděnců, nikoli nepodobný tomu ze 17. listopadu na Národní třídě. Ale ono na každého politického gaunera dříve či později dojde. I na Hamáčka,“ uzavřel svůj post na sociálních sítích Petr Štěpánek.

Železný vs Gottová

Před několika dny se rozhořela přestřelka mezi dcerou Karla Gotta Dominikou a předním moderátorem České televize Jakubem Železným. Ten na Gotta zaútočil v souvislosti s jeho vyznamenáním z rukou prezidenta Miloše Zemana u příležitosti svátku 28. října. Železný Gotta označil za „mistra úpadkového žánru“.

„Je smutné, že Česká televize dovolí, aby se její zaměstnanec takto vyjadřoval. A to o lidech, kteří většinou dokázali daleko více, než on sám. Jelikož nikdo z mé rodiny v této souvislosti nebrání čest mého otce, musela jsem to udělat sama,“ uvedla Dominika Gottová prostřednictvím mluvčího prezidenta Jiřího Ovčáčka na adresu Jakuba Železného.

Zdroj: https://sptnkne.ws/Ekcj
Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



Americká posila dorazila: Prvních sedm vojenských lékařů z USA je tady   
Pridal tk Pondělí 02 listopad 2020 - 04:22:33 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
Americké velvyslanectví v České republice na sociální síti informovalo o tom, že do Česka dnes dorazilo prvních sedm amerických vojenských zdravotníků.

Tým, který bude pomáhat se zvládáním koronavirové epidemie, má naplánované první konzultace s českými kolegy na pondělí.

​Publikace ČTK připomíná, že celkem má z USA dorazit 28 zdravotníků texaské a nebraské Národní gardy, kteří mají zkušenosti s bojem proti nákaze.

Podotýká se, že zahraniční vojáci budou v případě nasazení působit beze zbraní a vždy ve spolupráci s českým zdravotním personálem.

Momentálně s využitím zdravotníků z USA počítá Ústřední vojenská nemocnice v Praze. Formát jejich dalšího působení bude řešit ministerstvo zdravotnictví.

Jak již bylo dříve informováno, parlament tento týden schválil pobyt až 300 vojenských zdravotníků ze zemí Evropské unie a NATO na českém území. Maximální délka jejich působení nemůže překročit 90 dnů.

Předtím v souvislosti se zhoršením epidemiologické situace v zemi Česká republika požádala spojence v Severoatlantické alianci o vyslání vojenských lékařů. Chtěla takovým způsobem i kompenzovat možný nedostatek zdravotnického personálu.

Kromě lékařské posily Česku přišla již pomoc v podobě plicních ventilátorů. Tyto přístroje zabezpečily Německo, Rakousko, Maďarsko.

Zdroj: https://sptnkne.ws/EjVW
Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



F-35 u ruských hranic. Polsko má již koupeno, na řadě je Ukrajina   
Pridal tk Pondělí 02 listopad 2020 - 04:18:57 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
Ukrajina chce modernizovat své letectví. Po které cestě se vydá? Vytyčí úkol pro vlastní konstruktéry, vsadí na kooperaci s Tureckem, či snad ztělesní sny o nákupu amerických stíhacích bombardérů páté generace? Sputnik zvážil všechny varianty.

Ukrajina nechce opravovat sovětskou techniku?

Velitel ukrajinského vojenského letectva, generálplukovník Sergej Drozdov promluvil v rozhovoru pro RBK-Ukrajina o perspektivách rozvoje vojenského letectva.

Podstata tkví v následujícím:

1. Vzdušné hranice Ukrajiny chrání technika vyrobená v období 1968-1991.

2. Za dobu nezávislosti nezískala země žádné nové vojenské letadlo.

3. Ukrajina potřebuje jediný typ víceúčelové stíhačky, která nahradí všechny sovětské stíhačky a také útočné letouny a bombardéry.

4. Ukrajina potřebuje minimálně 10 let a minimálně 10 miliard dolarů, aby vyvinula vlastní prototyp víceúčelové stíhačky.

5. Tolik času a peněz Kyjev nemá, stejně jako nemá příslušnou vědeckou základnu a zkušenosti.

6. Znamená to, že je potřeba koupit tyto letouny od partnerských zemí, což je také napsáno ve Strategii rozvoje letectva do roku 2035.

Ukrajinské letectvo skutečně vlastní techniku vyrobenou v sovětské době. Jsou to bitevní letouny Su-25, Su-24M, MiG-29, Su-27, Su-24MR, které byly opraveny a částečně modernizovány, nové modely to z nich ale neudělalo. Tento letecký park vyhovuje běžným potřebám, ale již za několik let čekají vojáky vážné problémy, protože se technika nedá věčně opravovat. V několika nejbližších letech má Ukrajina přijmout rozhodnutí o nákupu silného letounu. Generálplukovník Sergej Drozdov o tom řekl toto: „Letectvo by si samozřejmě přálo mít moderní techniku, jako třeba americký F-35, naši letci sní o takových letounech.“

Velitel ale vyzval k reálnému pohledu na věci a uvedl jako příklad Polsko, které je dlouhou dobu strategickým spojencem USA a plnohodnotným členem NATO, avšak „teprve dnes mohlo zahájit rozhovor o získání těchto letadel“. Není moc jasné, proč řekl Drozdov „teprve dnes“, protože polský ministr obrany Mariusz Błaszczak podepsal smlouvu o koupi F-35 již koncem ledna 2020, ale na podstatě věci to nic nemění.

Zkusme tedy popřemýšlet o tom, jak by mohla vypadat modernizace ukrajinských leteckých sil.

„Nováčci“ An-178 a An-132 místo „starců“


Nejjednodušší způsob: modernizace vojenského transportního letectva. Kyjev je vlastí jednoho z předních světových konstruktérů těchto letounů. Je to Konstrukční kancelář O. K. Antonova (Dnes Státní podnik Antonov).

Letouny z rodiny An se používají po celém světě jako vojenské transportní, jedná se o poměrně málotonážní An-26 a An-30, střední dopravní letouny An-12, a těžké An-22, An-124 Ruslan. A také zmiňme An-225 Mrija, největší transportní letoun na světě, který v dubnu, v době pandemie, dopravil do Polska z Číny (s dotankováním v Kazachstánu) roušky, léky a další zdravotnické výrobky.

Největších úspěchů dosáhli ukrajinští konstruktéři ve „střední váze.“ V roce 2015 vykonalo první let nové transportní letadlo An-178, které má v budoucnu nahradit jednoho z nejmasovějších a nejžádanějších starců – An-12. V médiích bylo hodně informací o dodávkách An-178 jak ministerstvu vnitra a Národní gardě Ukrajiny, tak do zahraničí, avšak zatím není žádný tento letadel v provozu. Za účelem nahrazení An v málotonážní třídě je možné prosazení turbovrtulového An-132, který by z ekonomického hlediska mohl být celkem adekvátní alternativou také pro široce používaný An-26 a An-30. Ukrajina zkrátka dokáže za podmínky šťastné shody okolností dost rychle vyřešit otázku modernizace vojenského transportního leteckého parku.

Turecko má stíhačky, Ukrajina motory

O vrtulnících se v Strategii rozvoje letectva do roku 2035 nemluví, s výjimkou dopravní verze Mi-8. Avšak s ohledem na trend desovětizace ukrajinské armády (ukrajinské bojové vrtulníky byly rovněž vyrobeny pod rudou vlajkou) můžeme předpokládat, že když bude Kyjev obnovovat park vrtulníků, nahradí je buď americkými, anebo evropskými modely.

Teoreticky by to mohly být varianty modifikace amerických vrtulníků McDonnell Douglas AH-64 Apache, anebo evropský Eurocopter Tiger. Nedají se ale vyloučit překvapení, například spolupráce Ukrajiny s Tureckem a nákup útočné helikoptéry TAI/AgustaWestland T129 ATAK. Je to celkem reálné s ohledem na spolupráci těchto států ve výrobě populárních bezpilotních letounů Bayraktar Akıncı.

Kooperace s tureckými partnery je možná s ohledem na kontext hlavního úkolu, vývoj víceúčelového letounu, o kterém promluvil generálplukovník Drozdov.

Turecko má dost ambiciózní projekt vlastní stíhačky páté generace TF-X (Turkish Fighter Experimental), jejíž premiéra se očekává v roce 2023. V Rusku se dokonce mluvilo o tom, že se tento letoun může v případě, že se dostane na světový trh, stát konkurentem Su-57.

Existuje ale jeden velmi vážný problém: Turci nemají vlastní vyspělou technologii výroby motorů a potřebují mezinárodní kooperaci. Turecký státní informační portál TRT Haber, který zanalyzoval nedávnou dohodu mezi Kyjevem a Ankarou ve sféře obrany, uvedl názor vojenského experta Anila Şahina: „Pociťujeme nedostatek, zvlášť v oblasti letadlových a raketových motorů. Dá se říct, že dohoda podepsaná s Ukrajinou otevírá cestu k technologické výměně a společné výrobě motorů.“

Ukrajina má zkušenosti v odvětví, o které se zajímají Turci, a tato varianta nevypadá beznadějně. Zatím k tomu ale nemáme co dodat.

F-35 pro druhou baštu proti „hrozbě z Východu“

„Co ale F-35?“ zeptá se čtenář, který začal číst tento text kvůli americkému letounu.

Připomeneme, že Polsko koupilo 32 F-35 za 4,6 miliardy dolarů. Nemůžeme samozřejmě ani teoreticky předpokládat, jakou podobnou smlouvu by mohly nabídnout Ukrajině USA, ale budeme vycházet z uvedené částky. Projekt (mimochodem rekordního) vojenského rozpočtu Ukrajiny na rok 2020 vyčleňuje na projekty ministerstva obrany 8,66 miliardy dolarů.

Je jasné, že se dá dohodnout o prodeji na splátky, a vlastně každá smlouva je nakonec individuální, ale tato transakce není v každém případě levná. Racionálnější variantou by mohla být pro Kyjev například aktuální modifikace F-16 nebo F-18. Ano, tyto letouny mají menší kapacity, zato jsou ale výhodnější z hlediska rozpočtu a posloupnosti generací, když je srovnáme s nynějším leteckým parkem Ukrajiny. Možná je podle mne také švédská varianta, Saab JAS 39 Gripen. Tento letoun je značně levnější než F-35 a má celkem dobré vlastnosti, i když je považován za jednodušší o půl generace. Je to ale dobrá volba z hlediska pomru „cena/výkon.“

Přece jen se ale domnívám, že s ohledem na dnešní situaci by Ukrajina, když bude mít tuto šanci, zvolila variantu výhodnou nikoli z finančního, ale z politického hlediska. V tomto případě nemá F-35 asi konkurenty. Jedním z hlavních důvodů (a důvodů pro slevu) může být úloha Ukrajiny jako evropské přední stráže proti „hrozbě z Východu“ (což právě očekávají i od Polska). Je to téměř jisté, když bude tato rétorika i nadále aktuální v době, kdy začnou konkrétně projednávat otázku obnovy leteckého parku země.

O kladech a záporech F-35 bylo napsána již hromada článků. Nedá se popřít, že je to moderní víceúčelový bitevní letoun, který byl již původně integrován do informační infrastruktury budoucích bojových akcí. Skutečnost, že bude v provozu v sousedním Polsku, je dodatečný triumf, poněvadž to umožní výměnu zkušeností ve školení letců, v obsluze a provozu nové „zámořské“ techniky.

Ukrajina zaplatí USA, ale poskytne nějaké záruky?

Moskva se má rovněž zamyslet nad touto variantou vývoje událostí. F-35 patří k páté generaci stíhacích bombardérů a spolu s celkovou obnovenou infrastrukturou ukrajinských ozbrojených sil by mohl vyřešit otázku kvalitativní konfrontace ruského vojenského letectva, které je dnes vybaveno převážně letouny generace 4 a 4+. „Ukrajinským“ F-35 budou samozřejmě nejspíš čelit ruské Su-57 páté generace, ale není dost jasné, kolik těchto letounů bude vlastnit v této době ruská armáda.

Jde samozřejmě o teoretické vzájemné zdržování, které se bude navíc konat za 5-10 let, protože podle mého mínění nedostane Ukrajina F-35 dřív. V každém případě je pro toto rozhodnutí potřebná především politická vůle amerického vedení plus finanční možnosti Kyjeva, a rovněž jisté záruky ze strany Ukrajiny. Záruky toho, že nikdy, ani v tom nejhorším snu, nebude tato zbraň použita proti samotným tvůrcům.

Zdroj: https://sptnkne.ws/EjWt

Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



Přejít na stranu  [1] 2
Hledat Info kuryr
Novinky pro 2020
Facebook KURÝR

Wedos

www.otvoroci.com

www.slovane.org



www.slevyusteckykraj.cz



TOPlist


© www.infokuryr.cz
Vygenerováno za:0.3658 sec,0.1582 z toho dotazů.Dotazů v DB:17. Použitá paměť:1,828kB